Marta (63) ze Zlínského kraje si po návštěvě praktika sedne k tabletu. Lékař jí předepsal nový lék na tlak, ale na dotazy nebyl čas — sestra už volala dalšího pacienta. Marta zadá do vyhledávače název léku, pak „vysoký tlak dieta", pak „jak často měřit tlak doma". Během půlhodiny přečte deset stránek různé kvality: pár solidních, pár blogů, jeden e-shop se zázračnými kapkami. Chtěla by se podívat i na výsledky svých posledních odběrů a na to, co jí kdy který lékař předepsal. Ta data o ní existují — jsou roztroušená v počítačích ordinací a nemocnic. Jen k nim nemá jak se dostat. A tak googlí cizí stránky, protože k těm vlastním ji nikdo nepustí.
Zdroj: Eurostat, isoc_ci_ac_i — vyhledávání zdravotních informací (I_IHIF) a přístup k vlastní zdravotní dokumentaci online (I_IUAPR), 2024 (ČR pro I_IUAPR poslední dostupný rok 2020).
Kolik Čechů hledá zdraví online
Vyhledávání zdravotních informací na internetu je dnes běžnou součástí toho, jak lidé pečují o vlastní zdraví. Ptají se, co znamená diagnóza, kterou slyšeli v ordinaci; jak se dávkuje lék; jestli je jejich příznak vážný, nebo počká do rána. Eurostat tuto aktivitu sleduje každoročně jako jeden z ukazatelů digitální gramotnosti: podíl lidí ve věku 16 až 74 let, kteří za posledních dvanáct měsíců hledali na internetu informace o zdraví. Je to poptávková strana digitálního zdravotnictví — měří zájem obyvatel, ne to, co jim systém nabízí.
A v této disciplíně si Česko vede pozoruhodně dobře. V roce 2024 vyhledávalo zdravotní informace online 68,4 % lidí — více než dvě třetiny dospělé populace. To je nad průměrem Evropské unie (58,2 %) a řadí to Česko mezi nadprůměrně aktivní země. Trend navíc jde jasně nahoru: ještě v roce 2019 to bylo 56,5 %, tedy o dvanáct procentních bodů méně. Během pěti let přibyla celá jedna generace lidí, kteří o svém zdraví hledají odpovědi na internetu. Poptávka po digitálním zdraví v Česku není problém — je to strukturální aktivum, se kterým se dá pracovat.
| Rok | % populace 16–74 let |
|---|---|
| 2019 | 56,5 |
| 2020 | 62,1 |
| 2021 | 63,7 |
| 2022 | 62,4 |
| 2023 | 64,2 |
| 2024 | 68,4 |
Zdroj: Eurostat, isoc_ci_ac_i (I_IHIF, jednotlivci 16–74 let). Referenčním rokem je 2024; rok 2025 vykazuje u ČR metodicky nesourodý pokles, proto se nepoužívá.
Mezinárodní srovnání: poptávka je vysoká
V evropském srovnání se ukazuje, že digitální zájem o zdraví není samozřejmostí — a Česko v něm nezaostává. Nad českou hodnotu se dostávají hlavně skandinávské a pobaltské země s dlouhou tradicí digitálního zdravotnictví: ve Finsku hledá zdravotní informace online 79,4 % lidí. Naopak velcí sousedé jsou na tom hůř: Německo je s 56,8 % pod průměrem EU, Polsko (52,9 %) a Slovensko (50,8 %) ještě níž. Rakousko (65,0 %) je Česku nejblíž. Česko je tak v regionu střední Evropy premiantem — jeho obyvatelé jsou digitálně zvídaví.
Zdroj: Eurostat, isoc_ci_ac_i (I_IHIF, 2024). Vyšší číslo znamená vyšší poptávku po digitálních zdravotních informacích — sám o sobě neříká nic o kvalitě zdrojů, které lidé čtou.
Jedna opatrnost je na místě. Vysoké číslo není bezvýhradně jen dobrá zpráva. Vyhledávání informací měří poptávku, ne kvalitu toho, co lidé najdou — a část zájmu může pramenit i z toho, že se pacient nedostane rychle k lékaři a musí si poradit sám. Riziko dezinformací je reálné: mezi solidním zdrojem a webem se „zázračnou léčbou" internet nerozlišuje. Právě proto je poptávka teprve polovinou příběhu. Otázka zní, jestli na ni zdravotní systém odpovídá — a tady se český obrázek dramaticky obrací.
Druhá strana mince: k vlastním datům se Češi nedostanou
Eurostat sleduje i nabídkovou stranu: kolik lidí využilo internet k přístupu k vlastní zdravotní dokumentaci — svým výsledkům, receptům, záznamům z návštěv. A tady Česko propadá. Přístup ke svým zdravotním datům online mělo podle posledního dostupného údaje (2020) jen 1,7 % Čechů. Průměr EU je 27,7 %. V Dánsku je to 61,5 %, ve Finsku 73,6 %, v Estonsku 59,8 %. Dokonce i sousední Polsko (29,8 %) a Slovensko (16,2 %) jsou násobně dál. Německo je se svými 5,1 % podobně pozadu jako Česko — připomínka, že velikost ekonomiky digitální zdravotnictví nezaručuje.
Zdroj: Eurostat, isoc_ci_ac_i (I_IUAPR). Pro ČR je poslední dostupný rok 2020; novější údaj Eurostat neeviduje, což samo o sobě vypovídá o stavu sběru dat i infrastruktury. Ostatní země 2024.
Postavte oba grafy vedle sebe a uvidíte českou digitální paradoxní propast: 68,4 % lidí zdraví online aktivně hledá, ale jen kolem 2 % se dostane k vlastní dokumentaci. To není detail — je to jádro problému. Země jako Finsko mají obojí vysoké: lidé hledají informace (79 %) a zároveň mají přístup ke svým datům (74 %). Česko má vysokou poptávku a téměř nulovou nabídku. Motor běží naprázdno.
Strukturální analýza: proč nabídka chybí
Proč se česká data o pacientovi nedostanou k pacientovi? Příčina je systémová, ne technologická. Za prvé, chybí univerzální pacientský portál — jedno místo, kde by občan viděl svou zdravotní historii napříč poskytovateli, jako to má Dánsko (sundhed.dk) nebo Estonsko. Česká data existují, ale jsou uzavřená v jednotlivých informačních systémech nemocnic a ordinací, které spolu nekomunikují.
Za druhé, existující stavební kameny se málo využívají. Česko má lékový záznam (přehled předepsaných a vydaných léků v systému eRecept), ke kterému může pacient získat přístup — ale ví o tom málokdo a proces zřízení přístupu je pro laika bariéra. Za třetí, dlouho chyběla zastřešující strategie a instituce. Elektronické zdravotnictví se v Česku roky odkládalo a rozbíhalo znovu; teprve nedávno vzniklo Národní centrum elektronického zdravotnictví, které má digitalizaci koordinovat. Výsledkem je fragmentace: mnoho dílčích systémů, žádný společný přístupový bod pro občana.
Za čtvrté, digitální propast má i rozměr spravedlnosti. I když se portál postaví, jeho přínos poputuje nejdřív k digitálně zdatnějším a mladším — zatímco nejstarší senioři, kteří péči spotřebují nejvíc, jsou pokryti nejméně. Ukazatel se navíc sbírá jen do 74 let, takže reálná mezera u nejstarší populace může být ještě větší. Digitalizace, která na to nemyslí, může nerovnosti prohloubit místo zmírnit.
Politická páka: postavit nabídku, poptávka už existuje
Dobrá zpráva je, že tenhle problém má jasnou páku a jasného majitele. Na evropské úrovni vstupuje v účinnost nařízení o Evropském prostoru pro zdravotní data (EHDS), které členským státům ukládá dát pacientům elektronický přístup k jejich zdravotním záznamům a umožnit sdílení dat mezi poskytovateli i přeshraničně. Česko musí toto nařízení promítnout do praxe — a to je konkrétní legislativní i investiční závazek, ne jen deklarace.
Na národní úrovni má gesci ministerstvo zdravotnictví spolu s ÚZIS a nově vzniklým Národním centrem elektronického zdravotnictví, jehož budování dokonce spolufinancuje Evropská unie z nástroje pro podporu reforem. Konkrétní kroky jsou tři: dokončit a zpřístupnit univerzální pacientský portál, kde občan uvidí svá data na jednom místě; propojit a zjednodušit přístup k lékovému záznamu a k výsledkům vyšetření, ať už je pacient dostal kdekoli; a zviditelnit důvěryhodný český zdroj informací — Národní zdravotnický informační portál (NZIP.cz) — tak, aby lidé jako Marta nemuseli spoléhat na náhodné weby.
Klíčové je pořadí. Ve většině oblastí zdravotnictví se páka snaží změnit chování lidí — přimět je chodit na prevenci, přestat kouřit, hlídat si tlak. Tady je to naopak: chování už je změněné, poptávka existuje a roste. Stát nemusí nikoho přesvědčovat, aby se o své zdraví digitálně zajímal — Češi to dělají sami a nadprůměrně. Musí jen postavit to, co poptávka volá. To je vzácně příznivá pozice: investice do infrastruktury nedopadne na prázdný trh, ale na dvě třetiny populace, které už čekají.
Co s tím
Vyhledávání zdravotních informací online je dobrý příklad toho, proč HSPA Monitor sleduje i „měkké" ukazatele digitální gramotnosti. Sám o sobě je to signál good — Česko je nad průměrem EU a trend roste. Ale skutečnou hodnotu získává až v páru s druhým číslem: zatímco poptávka po digitálním zdraví patří k nejvyšším v regionu, přístup k vlastní dokumentaci je jeden z nejnižších v EU. Ta nůžková mezera je přesně to, co dobrá výkonnostní analýza má odhalit — místo, kde systém nechává ležet ladem hotové aktivum.
Řešení nestojí na jednom čísle, ale na jejich propojení: využít vysokou poptávku jako argument pro investici, postavit nabídku (pacientský portál, propojený lékový záznam, důvěryhodný informační zdroj) a myslet na spravedlnost, aby digitalizace nezvětšila náskok mladších a zdatnějších. Marta mezitím dál googlí název svého léku na cizích stránkách. Data o jejím tlaku, jejích lécích a jejích výsledcích přitom existují — jen k nim zatím nevede cesta. Postavit ji je levnější a rychlejší než přesvědčovat lidi, aby se o zdraví starali. To už dělají sami.