O 14 % horší poměr. Česko patří mezi tři středoevropské země, kde na ischemickou chorobu srdeční relativně víc umírají ženy

Ischemická choroba srdeční, tedy nemoc zúžených věnčitých tepen, kterou známe hlavně podle infarktu, se v Česku pořád považuje za „mužskou“ nemoc. Statistika úmrtí tomu dává zčásti za pravdu: muži na ni umírají častěji. Mezinárodní tým kardiologů a epidemiologů vedený Raffaelem Bugiardinim z Boloňské univerzity ale položil jinou otázku. Ne kolik lidí na nemoc umírá, ale kolik jich umírá vzhledem k tomu, kolik jich s ní žije. A v tomto pohledu vychází Česko jako jedna ze tří zemí střední Evropy, kde jsou na tom ženy statisticky významně hůř než muži.

Co studie měří a co z ní vyšlo pro Česko

Studie vyšla v srpnu 2026 v časopise The Lancet Regional Health – Europe (doi.org ↗). Autoři pracovali s odhady projektu Global Burden of Disease (GBD) 2023 pro 13 zemí, které GBD řadí do střední Evropy: od Polska, Česka, Slovenska a Maďarska po Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Severní Makedonii, Albánii, Rumunsko a Bulharsko. Porovnali dva roky, 2011 a 2023.

Hlavním ukazatelem je poměr úmrtnosti k prevalenci (MPR, mortality-to-prevalence ratio): věkově standardizovaná úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční vydělená věkově standardizovaným počtem lidí, kteří s ní žijí. Autoři ho používají jako populační náhradu za smrtnost, tedy za to, jak často nemoc končí smrtí. Sami ale zdůrazňují, že nejde o skutečnou smrtnost jednotlivých pacientů ani o odhad přežití.

Pro Česko vychází poměr MPR žen k MPR mužů v roce 2023 na 1,14. Ženy s ischemickou chorobou srdeční tedy umírají vzhledem k počtu nemocných zhruba o 14 % častěji než muži. Statistickou významnost rozdílu autoři měří Z-skóre, které musí přesáhnout 1,96. V roce 2011 dosahovalo v Česku 4,39, v roce 2023 už jen 2,18. Rozdíl se zmenšil, ale zůstal nad prahem. Kromě Česka platí totéž jen pro Chorvatsko (Z = 5,55) a Srbsko (Z = 2,55). Opačný obraz má Polsko, kde jsou na tom hůř muži (Z = −2,55).

Dobrá zpráva je, že poměr úmrtnosti k prevalenci v Česku mezi lety 2011 a 2023 významně klesl u obou pohlaví, a to podle autorů nejstrměji v regionu spolu se Slovinskem a Slovenskem. Bohatší země mají obecně nižší MPR: korelace s hrubým národním důchodem na obyvatele činí r = −0,76 (p = 0,003). Česko je ale podle autorů zajímavé právě tím, že se do tohoto vysvětlení nevejde. Je to země s vysokými příjmy a nízkou chudobou (autoři uvádějí zhruba 9,5 %), a přesto má ženy statisticky významně v nevýhodě. U Chorvatska a Srbska autoři ženskou nevýhodu spojují i s vysokou mírou chudoby; u Česka takové vysvětlení nefunguje.

Absolutní čísla: ženy umírají méně, ale pořád dvakrát víc než v EU

Aby bylo jasno: studie netvrdí, že na ischemickou chorobu srdeční umírá víc žen než mužů. Podle Eurostatu zemřelo v Česku v roce 2023 na ischemickou chorobu srdeční (diagnózy MKN-10 I20–I25) 147,93 žen na 100 000 obyvatel a 260,97 mužů na 100 000, po standardizaci na stejnou věkovou strukturu. Úmrtnost žen je tedy zhruba 0,57násobkem úmrtnosti mužů. Od roku 2011, kdy činila 304,45 u žen a 459,21 u mužů, klesla u žen o 51,4 % a u mužů o 43,2 %.

Ve srovnání s Evropou je ale obraz méně příznivý. Průměr EU-27 činil v roce 2023 u žen 72,15 a u mužů 138,22 na 100 000. České ženy tak umírají na ischemickou chorobu srdeční zhruba 2,05krát častěji než průměrná Evropanka, čeští muži 1,89krát častěji než průměrný Evropan. Relativní odstup od Evropy je u žen o něco větší.

Mezi sousedy je na tom hůř jen Slovensko. Polské ženy mají úmrtnost téměř stejnou jako české (149,35), polští muži nižší (237,68), což sedí s tím, že studie v Polsku našla nevýhodu na straně mužů. Úmrtnost a poměr MPR ale měří dvě různé věci: první říká, kolik lidí na nemoc umírá v populaci, druhý, jak často umírají ti, kdo nemoc mají.

Proč ženy dopadají hůř: tlak, pohyb, strava

Autoři zkoumali, jaký podíl úmrtnosti připadá na jednotlivé rizikové faktory, opět vztažený k počtu nemocných. V abstraktu shrnují, že k nadměrné úmrtnosti žen nejvíc přispíval vysoký systolický krevní tlak a fyzická nečinnost, zatímco kouření dopadalo nepoměrně víc na muže. Pro Česko je výsledek u krevního tlaku zajímavý: v roce 2011 patřilo mezi země s významně vyšší ženskou zátěží z vysokého tlaku, v roce 2023 už rozdíl zůstal menší a statisticky nevýznamný. Zátěž z nedostatku pohybu vycházela podle plného textu studie hůř pro ženy ve všech zemích, práh statistické významnosti ale nepřekročila nikde (nejblíž mu bylo Polsko); abstrakt přitom fyzickou nečinnost řadí mezi významné příčiny ženské nevýhody.

Data HSPA Monitoru ukazují, že nejméně u pohybu je riziko v Česku živé. Indikátor kontrolované hypertenze má v datech portálu zatím jen ilustrativní hodnotu bez ověřeného primárního zdroje, proto ho číslem necitujeme. Doporučenou pohybovou aktivitu podle WHO, tedy aspoň 150 minut středně intenzivního pohybu týdně, splňovalo v roce 2019 jen 25,1 % lidí od 15 let, proti 32,7 % v EU (Eurostat). Za tímto průměrem se skrývá velký rozdíl mezi pohlavími: podle téhož šetření Eurostatu (EHIS 2019) splňovalo doporučení 19,5 % žen a 31,1 % mužů, v EU 28,5 % žen a 37,3 % mužů. Česká mezera proti Evropě je tedy u žen (9 procentních bodů) větší než u mužů (6,2 bodu). Indikátor kontrolované hypertenze rozdělený podle pohlaví nemáme.

Třetí složkou je strava. U Česka autoři našli široký deficit celozrnných obilovin, vlákniny a ořechů a semínek u obou pohlaví, přičemž ženy měly hlubší nedostatek právě ořechů a semínek. Nízký příjem ořechů a semínek byl podle studie jediným stravovacím faktorem spojeným s významnou ženskou nevýhodou ve všech třech zemích s největším rozdílem, tedy v Chorvatsku, Srbsku i Česku. Odhady stravy v GBD jsou ale nejistější než ostatní, autoři je proto porovnávali se Slovinskem jako referenční zemí.

Co se děje v nemocnici a cestou do ní

Studie GBD nevidí, co se děje s konkrétní pacientkou. To ukazují klinické registry, a ty se v jednom shodují: ženy s infarktem se k léčbě dostávají později a dopadají hůř. Metaanalýza van Oosterhoutové, de Boerové a kolegů z roku 2020 (Journal of the American Heart Association, doi.org ↗) shrnula 27 studií. Ženy s akutním koronárním syndromem měly častěji bolest mezi lopatkami (poměr šancí 2,15), nevolnost nebo zvracení (1,64) a dušnost (1,34), méně často bolest na hrudi (0,70). Bolest na hrudi ale byla nejčastějším příznakem u obou pohlaví, u 79 % mužů a 74 % žen. Autoři proto doporučují přestat ženské příznaky nazývat „atypickými“.

Druhou roli hraje čas. Tým téhož Raffaela Bugiardiniho v roce 2017 analyzoval 6 022 pacientů s infarktem typu STEMI ze 41 nemocnic v registru ISACS-TC, který sbírá data v transformujících se zemích střední a jihovýchodní Evropy (doi.org ↗). Od prvních příznaků po příjezd do nemocnice uplynulo u žen v mediánu 270 minut, u mužů 240 minut. Ženské pohlaví bylo spojeno s vyšším rizikem úmrtí do 30 dnů (poměr šancí 1,58). U pacientů, kteří dorazili do hodiny od příznaků, se rozdíl mezi pohlavími neprojevil.

Samotná rychlá léčba ale nestačí. Novější práce Ediny Cenkové a kolegů (European Heart Journal – Quality of Care and Clinical Outcomes, 2025, doi.org ↗) sledovala 22 087 pacientů s infarktem z 12 evropských zemí. Ve skupině zemí s vysokými příjmy zemřelo do 30 dnů po infarktu typu STEMI 6,8 % žen a 5,1 % mužů. I mezi těmi, kdo podstoupili revaskularizaci, tedy obnovení průtoku tepnou, to bylo 5,6 % žen proti 2,6 % mužů. Autoři z toho vyvozují, že rozdíl nejde vysvětlit jen nerovným přístupem k zákrokům a že roli hrají i přidružené nemoci a sociální faktory. Podobně v nové studii GBD: Chorvatsko má podle autorů vysokou kapacitu pro revaskularizaci, a přesto největší nevýhodu žen.

Mezinárodní srovnání: Slovinsko ukazuje, že to jde

Slovensko má poměr dokonce o setinu vyšší než Česko (1,15), rozdíl tam ale podle autorů nedosáhl statistické významnosti. Jako vzor autoři používají Slovinsko: má nejnižší úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční v regionu a jeho MPR, 2,54 % u žen a 2,53 % u mužů, se statisticky neliší od zakládajících zemí EU, s výjimkou mírně horšího výsledku mužů proti Francii. Postkomunistická země se srovnatelným zdravotnickým modelem tedy dosáhla západoevropské úrovně u obou pohlaví. Česko má díky síti kardiocenter výbornou akutní péči: nemocniční úmrtnost po infarktu podle indikátoru mortality po akutním infarktu činí 4,57 % (2024, ÚZIS) proti 6,5 % v OECD. Tento indikátor ale pohlaví nerozlišuje.

Co vývoj přináší

Trend je dobrý: úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční v Česku od roku 2011 klesla u žen o víc než polovinu a Z-skóre rozdílu mezi pohlavími v poměru MPR kleslo zhruba na polovinu. Celkově ale Česko zůstává v kardiovaskulární úmrtnosti vysoko: standardizovaná úmrtnost na nemoci oběhové soustavy činila 463,75 na 100 000 (2023) proti 312,95 v EU (Eurostat). Nová studie k tomu přidává pohled, který v datech HSPA Monitoru chybí. Úmrtnost podle pohlaví zveřejňuje Eurostat, ale ukazatel, jak často umírají ženy a muži, kteří už nemoc mají, v našem kontraktu nemáme.

Autoři doporučují sledovat smrtnost odděleně pro ženy a muže a zacílit prevenci podle rizik, která v dané zemi převažují. Konkrétní program pro Česko studie nenavrhuje; z jejích výsledků pro Česko vystupuje u žen hlavně strava (ořechy a semínka) a dřívější zátěž z vysokého tlaku, u mužů tabák.

Co s tím

ÚZIS a odborné společnosti: zveřejňovat ukazatele akutní kardiologické péče odděleně pro ženy a muže, tedy nemocniční a 30denní úmrtnost po infarktu, dobu od příznaků k příjezdu a podíl revaskularizovaných. Jen tak se ověří, zda modelový nález GBD odpovídá tomu, co se děje v českých nemocnicích.

Zdravotnická záchranná služba a praktičtí lékaři: zahrnout do protokolů a vzdělávání příznaky, které ženy hlásí častěji: bolest mezi lopatkami, nevolnost, dušnost. Bolest na hrudi zůstává nejčastějším příznakem i u žen, její nepřítomnost ale infarkt nevylučuje.

Ministerstvo zdravotnictví a pojišťovny: v programech prevence se zaměřit na kontrolu krevního tlaku a na pohyb a vyhodnocovat jejich výsledky podle pohlaví. Pohybu se to týká nejvíc: doporučení WHO dnes splňuje jen pětina českých žen.

Pro čtenářky a čtenáře: při podezření na infarkt volejte 155, i když příznaky nejsou „učebnicové“. Studie ISACS-TC ukázala, že u pacientů, kteří se do nemocnice dostali do hodiny, rozdíl mezi ženami a muži zmizel. Kdo má vysoký tlak, ať ho nechá pravidelně měřit a léčit.

HSPA Monitor: studii bereme jako signál, ne jako hotový důkaz. Pokud ÚZIS zveřejní data akutní péče podle pohlaví, doplníme je k indikátorům a tento text aktualizujeme.