Praktikující fyzioterapeuti / 100 000 obyvatel
Stav ověření: Ilustrativní
Počet praktikujících fyzioterapeutů vztažený na 100 000 obyvatel. Praktikující = fyzioterapeut, který v daném roce skutečně poskytoval péči pacientům (nikoli jen držitel odborné způsobilosti). Měří kapacitu rehabilitační péče — profesní skupiny, na které stojí léčebná rehabilitace po cévních mozkových příhodách, úrazech, ortopedických operacích i péče o chronickou bolest a křehké seniory. Zdrojem českých dat je Národní registr zdravotnických pracovníků (NRZP, ÚZIS ČR); mezinárodní srovnání harmonizuje Eurostat v datasetu hlth_rs_prs2 (kategorie Physiotherapists, koncept practising).
| Česko | 86 / 100 000 |
|---|---|
| EU ⌀ | 147,5 / 100 000 |
Proč na tom záleží
Rehabilitace je podle WHO (iniciativa Rehabilitation 2030) jednou z pěti základních funkcí zdravotního systému vedle prevence, léčby, podpory zdraví a paliace — a fyzioterapeuti jsou její páteřní profesí. Kapacita rehabilitace rozhoduje o tom, jestli se pacient po cévní mozkové příhodě vrátí k chůzi a do práce, jestli endoprotéza splní svůj účel a jestli křehký senior po zlomenině krčku zůstane doma, nebo skončí v dlouhodobé ústavní péči. Česko přitom investuje do akutní fáze (iktová centra, endoprotetika patří k evropské špičce), ale kapacita následné rehabilitace za akutní medicínou zaostává — s 86 fyzioterapeuty na 100 000 obyvatel má ČR zhruba polovinu evropského průměru a třetinu Německa. Z pohledu HSPA jde o klasický strukturní deficit: výsledky akutní péče se ztrácejí v následné fázi, kterou systém neměří a nekoordinuje. Stárnutí populace tenhle rozdíl dál prohloubí — poptávka po rehabilitaci poroste rychleji než populace fyzioterapeutů, pokud se nezmění úhrady a vzdělávací kapacity.
Co hodnotu ovlivňuje
Českou hodnotu drží nízko tři strukturální faktory. První je úhradová politika: ambulantní rehabilitace (odbornost 902) patří dlouhodobě k nejhůře placeným segmentům — hodnota práce fyzioterapeuta v úhradové vyhlášce roste pomaleji než mzdy v ekonomice, takže smluvní ambulance obtížně konkurují čistě soukromým pracovištím i zahraničí. Druhý je vzdělávací hrdlo: bakalářské a magisterské programy fyzioterapie mají omezené kapacity a vysoký převis poptávky; absolventi navíc často míří do soukromého sektoru mimo smlouvy s pojišťovnami, nebo do Německa a Rakouska, kde je poptávka i mzda výrazně vyšší. Třetí je chybějící koordinace rehabilitace: ČR jako jedna z posledních zemí EU nemá zákon o koordinované rehabilitaci (věcný záměr se připravuje od 90. let), takže poptávka po fyzioterapii není systémově řízena — pacient po iktu se k terapii dostává podle místa bydliště a štěstí, ne podle klinické potřeby. Poptávkovou stranu přitom žene demografie: přibývá seniorů, endoprotéz, iktů i chronických bolestí zad.
Metodika
Zdroj dat
Eurostat (hlth_rs_prs2) · ÚZIS ČR (NRZP) — primární zdroj ↗