Týdenní monitoring zdravotních hrozeb ministerstva zdravotnictví za 39. týden, zveřejněný 1. října, věnoval celou kapitolu nemocem, které přenášejí komáři. Shrnul, že „v Evropě přibývají oblasti s autochtonním výskytem vektorově přenášených onemocnění“, tedy s nákazami, které lidé chytili doma, ne na cestách. Pro Česko bulletin hodnotí riziko u dengue i chikungunyi jako nízké. Podívali jsme se do primárních dat ECDC a Státního zdravotního ústavu (SZÚ), kde Česko v tomto vývoji stojí a co by mělo být připravené. Jak bulletin vznikl a jaké má mezery, jsme popsali v rozboru jeho prvního čísla.
Zdroj: ECDC, Communicable Disease Threats Report, týden 39 (19.–25. 9. 2026); SZÚ, Výskyt vybraných hlášených infekcí v České republice, leden–srpen 2026 (Epidat/ISIN). Tabulky SZÚ místo nákazy nerozlišují; že jde u dengue a chikungunyi o importy, plyne z toho, že ECDC Česko mezi zeměmi s místním přenosem neuvádí.
Datový kontext: rekordní evropská sezóna, česká čísla z cest
Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) ve zprávě za 39. týden uvádí, že od začátku přenosové sezóny do 23. září bylo v Evropě identifikováno 186 oblastí zasažených virem západonilské horečky v 16 zemích, které dohromady hlásí 1 569 místně získaných případů u lidí. Nejvíc oblastí má Itálie (65), Řecko a Rumunsko (po 22), Francie (21) a Nizozemsko (13). Na seznamu jsou i sousedé Česka: Rakousko a Německo po třech oblastech, Maďarsko čtyři. Česko na seznamu není.
Podle bulletinu ministerstva připadá nejvíc případů na Itálii (696), Řecko (355), Španělsko (125), Francii (102) a Rumunsko (91). Za celou sezónu 2025 ECDC evidoval 1 112 případů ve 14 zemích, letošní čísla jsou tedy už o 41 % vyšší (výpočet redakce) a sezóna ještě neskončila. Překonala i celou sezónu 2024 s 1 436 případy. ECDC v hodnocení píše, že počasí přenosu dál přeje a v dalších týdnech čeká další případy. Bulletin ministerstva dodává, že podle dosavadních údajů nejsou známky závažnějšího průběhu nemoci než v předchozích sezónách.
| Země | 2024 (celá sezóna) | 2025 (celá sezóna) | 2026 (k 23. 9.) |
|---|---|---|---|
| Itálie | 455 | 779 | 696 |
| Řecko | 217 | 96 | 355 |
| Španělsko | 138 | 36 | 125 |
| Francie | 39 | 62 | 102 |
| Rumunsko | 99 | 49 | 91 |
| Česko | 2 | 0 | 0 |
| Evropa celkem | 1 436 | 1 112 | 1 569 |
Zdroj: ECDC, West Nile virus infections – historical data (2024 k 4. 12. 2024, 19 zemí; 2025 k 3. 12. 2025, 14 zemí); ECDC CDTR týden 39 (celkem 2026, 16 zemí bez Česka); rozpad 2026 podle zemí MZ ČR, Týdenní monitoring zdravotních hrozeb, 39. týden. Česko 2025 a 2026: ECDC zemi mezi hlásícími neuvádí.
U dengue a chikungunyi je obraz jiný. ECDC k 23. září eviduje místní přenos dengue jen v Itálii (47 případů) a ve Francii (5) a chikungunyi ve Francii (90) a v Itálii (1). Bulletin ministerstva uvádí 53 případů dengue a 126 chikungunyi; rozdíl vysvětlujeme v rámečku níže. Dengue je letos víc než za celý rok 2025, kdy Francie hlásila 30 a Itálie 4 místní případy, ale výrazně méně než v roce 2024 (Itálie 213, Francie 83, Španělsko 8).
V Česku se tytéž nemoci objevují jako nákazy přivezené z cest. Podle měsíčních tabulek SZÚ z Informačního systému infekčních nemocí (ISIN) bylo od ledna do srpna 2026 hlášeno 83 případů dengue proti 75 ve stejném období loni a 17 případů chikungunyi proti 8. Za celý rok 2025 to bylo 111 případů dengue a 10 chikungunyi. Západonilskou horečku Česko letos do konce srpna nehlásilo, loni měla jeden případ do srpna a dva za celý rok. SZÚ v srpnu 2025 výslovně uvedl, že u všech tehdy hlášených případů dengue, chikungunyi i západonilské horečky šlo o importy z cest.
Místní přenos ale Česko zná. Podle přehledu SZÚ z října 2025 se tu západonilskou horečkou nakazili lidé v roce 2013 (jeden případ), 2018 (pět), 2019 (jeden) a 2024 (dva); ostatní případy byly z ciziny. Dva místní případy z roku 2024 eviduje i ECDC. Přenašečem jsou hlavně komáři rodu Culex, včetně domácího komára pisklavého, a virus koluje mezi ptáky. Dengue a chikungunyu přenáší komár tygrovaný (Aedes albopictus), který se v Česku zatím neusadil.
Kdo hlídá komáry a jak se hlásí
Pravidla dozoru nad západonilskou horečkou stanoví vyhláška č. 389/2023 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění, účinná od 1. ledna 2024, v příloze č. 15. Lékař při podezření zajistí odběr vzorku a jeho převoz do Národní referenční laboratoře pro arboviry, která případ potvrdí. Krajská hygienická stanice provede epidemiologické šetření, má určit zdroj a pravděpodobné místo nákazy a zjišťuje i cestovatelskou anamnézu. O potvrzeném případu informuje transfuzní služby a ministerstvo. Případy se zapisují do ISIN, odkud jdou dál ECDC. Vyhláška ukládá také monitorování cirkulace viru ve spolupráci hygieniků, SZÚ a Státní veterinární správy. Likvidaci líhnišť komárů nařizuje orgán ochrany veřejného zdraví podle příloh č. 40 a 41 při chikungunyi a dengue; příloha o západonilské horečce ji neuvádí.
SZÚ provádí sezónní surveillance od června do listopadu. Podle prezentace epidemioložky SZÚ Hany Orlíkové z října 2025 při místním případu hygienici vymezují zasaženou oblast do pěti kilometrů od místa přenosu a dárci krve, kteří v rizikové oblasti pobývali, se na 28 dní vyřazují z dárcovství. Stejné 28denní pravidlo platí podle evropských směrnic o krvi pro návrat z rizikových oblastí jinde v Evropě, pokud negativní není individuální test nukleové kyseliny. Proto ECDC každý pátek aktualizuje mapu zasažených oblastí.
-
Lékař při podezření
Odběr séra, krve, likvoru nebo moči a neprodlený převoz do referenční laboratoře.
čl. 6 -
NRL pro arboviry
Konfirmace; vyloučit jiné flaviviry, např. klíšťovou encefalitidu nebo dengue.
čl. 2 -
Krajská hygienická stanice
Šetření zdroje a místa nákazy; informuje transfuzní služby a MZ.
čl. 5 a 6 -
ISIN
Registr případů; měsíční tabulky SZÚ, týdenní bulletin MZ.
-
ECDC
Hlášení do EpiPulse; týdenní mapa oblastí pro bezpečnost krve.
Zdroj: vyhláška č. 389/2023 Sb., příloha č. 15 (zakonyprolidi.cz, ověřeno 2. 10. 2026); SZÚ, Aktuální epidemiologická situace ve výskytu arbovirových nákaz přenášených komáry v ČR a Evropě (8. 10. 2025); ECDC CDTR týden 39.
Na straně komárů běží výzkumný projekt OH SURVector SZÚ a České zemědělské univerzity zaměřený na surveillance západonilské horečky (podle SZÚ na roky 2024–2026). Jeho výsledky v srpnu 2025 ukázaly, že se v Česku trvale usadil komár japonský (Aedes japonicus). Poprvé tu byl zaznamenán v roce 2021 a vědci ho našli zhruba na polovině z více než 60 sledovaných lokalit. Podle SZÚ umí přenášet západonilskou horečku, dengue i chikungunyu a na rozdíl od komára pisklavého saje hlavně na savcích včetně člověka. Bezprostřední riziko pro lidi podle výzkumníků zatím nepředstavuje. Trvale se tu vyskytuje i komár korejský. Komár tygrovaný je do Česka podle SZÚ pravidelně zavlékán automobilovou dopravou, trvalý výskyt zatím potvrzen nebyl, ale „jeho usazení v Česku je v blízké budoucnosti velmi pravděpodobné“, protože je už etablovaný v Rakousku i na Slovensku.
Mezinárodní srovnání: proč se to týká i nás
Letošní sezóna se táhne na sever. Mezi 16 zeměmi s místním přenosem jsou Nizozemsko, Belgie a Německo a v těsném sousedství Česka Rakousko a Maďarsko. Česko patřilo mezi hlásící země naposledy v roce 2024, kdy ECDC uvedl dva místní případy a poznamenal, že Česko předtím čtyři až pět let žádný lidský případ nehlásilo. To ukazuje, jak nepravidelně se přenos v okrajových oblastech objevuje.
Čísla mezi státy nejsou přímo srovnatelná. Asi 80 % nákaz západonilskou horečkou podle SZÚ probíhá bez příznaků nebo jen lehce a závažně onemocní zhruba jeden ze 150 nakažených. Počty proto závisejí i na tom, jak intenzivně jednotlivé země testují. Systematický přehled Heinrich et al. (2026, European Journal of Microbiology and Immunology, DOI) upozorňuje, že v hlášených případech převažují těžké neuroinvazivní formy, což odpovídá podhlášení mírných infekcí.
Co říká výzkum o riziku
Že se přenos šíří kvůli teplejšímu klimatu, podporuje modelová studie Erazo et al. (2024, Nature Communications, DOI): plocha Evropy ekologicky vhodná pro cirkulaci západonilské horečky se v letech 1901–2019 výrazně zvětšila, zatímco ve srovnávacím scénáři bez klimatické změny zůstala téměř stejná. Zmíněný systematický přehled Heinricha a kolegů zahrnul 27 studií a jako nejkonzistentněji uváděný meteorologický faktor našel rostoucí teploty, spojené s dřívějším začátkem a delší sezónou přenosu.
U dengue a chikungunyi je klíčový komár tygrovaný. Analýza Farooq et al. (2025, The Lancet Planetary Health, DOI) sledovala evropské regiony v letech 1990–2024: doba od usazení komára tygrovaného v regionu do prvního ohniska se zkrátila z 25 let na méně než pět. Zvýšení průměrné letní teploty o 1 °C bylo spojeno s poměrem rizik ohniska 1,55 (95% interval spolehlivosti 1,30–1,85).
Rozhoduje i rychlost systému. Systematický přehled Cattaneo et al. (2025, The Lancet Regional Health – Europe, DOI) popsal 56 epizod místního přenosu dengue, chikungunyi a ziky v Evropě v letech 2007–2023. Jejich četnost rostla v průměru 1,25krát ročně a od prvních příznaků prvního nemocného do diagnózy indexového případu, tedy do odhalení ohniska, uplynulo v mediánu 35,5 dne. Studie z jižní Francie Jourdain et al. (2020, PLoS Neglected Tropical Diseases, DOI) našla jako hlavní faktor místního přenosu pozdní nahlášení importovaného případu, 21 dní a déle. Pro Česko je relevantní i práce Rudolf et al. (2018, Acta Tropica, DOI): u dálničních vstupů z Rakouska a Slovenska našla komáry tygrované opakovaně, v roce 2012 sedmnáct jedinců, v roce 2016 šedesát šest a v roce 2017 devadesát.
Co vývoj přináší
Bez usazeného komára tygrovaného zůstává riziko místní dengue v Česku malé a ministerstvo ho hodnotí jako nízké. U západonilské horečky je situace jiná: přenašeči tu žijí a místní případy už byly. Teplejší sezóny podle citované evidence prodlužují období přenosu, další místní případy proto nelze vyloučit. Kolik případů pak systém zachytí, závisí na tom, zda lékaři u horečky s neurologickými příznaky v létě myslí na test, a na tom, jak rychle se informace dostane k transfuzní službě. Nejznámější nákazou přenášenou členovci je v Česku klíšťová encefalitida, která měla v roce 2024 incidenci 6,1 na 100 000 obyvatel proti 0,81 v EU, jak sledujeme v indikátoru a v článku o proočkovanosti.
Co s tím
- Propojit sledování komárů, ptáků a lidí. Přehled Heinricha a kolegů uvádí, že tam, kde surveillance integruje všechny tři složky, záchyt viru u komárů a ptáků předcházel lidským případům. Projekt OH SURVector, který podle SZÚ běží do roku 2026, by měl mít trvalé pokračování s veřejně dostupnými výsledky.
- Zveřejňovat místo nákazy. Měsíční tabulky SZÚ nerozlišují importované a místní případy. Rozlišení by stačilo jako jeden sloupec a bylo by vhodným kandidátem na indikátor.
- Zkrátit čas od diagnózy k zásahu. Evidence z Francie a Itálie ukazuje, že o místním přenosu rozhoduje zpoždění hlášení importovaných případů. U dengue a chikungunyi v létě by hygienici měli dostat hlášení rychle i bez čekání na konfirmaci, aby mohli zkontrolovat okolí pacienta.
- Hlídat komára tygrovaného u dálnic. Česká data dokládají opakované zavlečení po silnicích z Rakouska a Slovenska. Pravidelný odchyt u hraničních přechodů pomůže zachytit případné usazení včas.
- Zapojit veřejnost. SZÚ vyzývá k hlášení invazních komárů a k likvidaci líhnišť: vodu v nádobách, vázách a pod květináči vyměňovat aspoň jednou za dva týdny, sudy zakrýt sítí.
- Myslet na cestovatele. Kdo má po návratu z oblastí s přenosem horečku, má vyhledat lékaře a říct, kde byl. Proti dengue a chikungunyi existuje očkování, proti západonilské horečce ne.