Legionelóza v Česku za rok téměř zdvojnásobila. S 5,8 případu na 100 tisíc obyvatel je třetí nejvyšší v EU

Představte si modelovou situaci, ne skutečný případ: starší muž se v srpnu vrátí po týdnu z návštěvy u dcery a pustí si sprchu. Voda, která celý týden stála v potrubí, teče vlažná. Za pár dní má horečku, suchý kašel a zápal plic. Test moči na antigen legionely je pozitivní. Nemoc se nepřenáší z člověka na člověka; bakterii vdechl v drobných kapkách vody z vlastní sprchy. Takových onemocnění Česko hlásí rychle přibývá. V roce 2024 jich bylo podle evropských dat 635, tedy 5,8 na 100 000 obyvatel, a jen za jediný rok se jejich počet téměř zdvojnásobil.

Co indikátor měří

Nový indikátor Incidence legionelózy přebírá z evropské databáze přenosných nemocí počet hlášených případů legionářské nemoci na 100 000 obyvatel za rok. Data za Česko do Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) posílá Státní zdravotní ústav (SZÚ) z celostátního informačního systému infekčních nemocí. Započítávají se potvrzené i pravděpodobné případy podle jednotné evropské definice z roku 2018: pacient musí mít zápal plic a alespoň jeden pozitivní laboratorní test.

Legionelóza je zápal plic, který způsobují bakterie rodu Legionella, nejčastěji Legionella pneumophila. Žijí přirozeně ve vodě a v půdě, nebezpečnými se ale stávají v technických systémech budov, kde se jim daří a odkud se mohou rozptýlit do vzduchu: v rozvodech teplé vody, sprchách, vířivkách, zvlhčovačích, fontánách a chladicích věžích. Podle SZÚ se legionely množí zhruba při 25 až 45 °C, nejlépe mezi 32 a 42 °C, a chrání je slizovitý povlak na stěnách potrubí, takzvaný biofilm. Člověk se nakazí vdechnutím aerosolu, ne napitím vody.

Indikátor jsme zařadili do oblasti Výsledky a do dimenze bezpečnosti. Nejde jen o jednu z infekcí: zdrojem jsou převážně vodovodní systémy budov, včetně nemocnic a domovů pro seniory, a jejich údržba je věcí provozovatelů a hygienického dozoru. Směr je jasný, nižší hodnota je lepší. Proti průměru EU/EEA je česká hodnota o 71 % vyšší, a signál je proto bad.

Stav v Česku: dvacet let růstu a pak skok

Česká řada roste dlouhodobě. V roce 2005 Česko hlásilo do evropské databáze 8 případů, v roce 2015 už 120 a v roce 2019 celkem 277, tedy 2,6 na 100 000 obyvatel. Pandemické roky 2020 a 2021 přinesly mírný pokles na 2,2 a 2,1, v letech 2022 a 2023 se křivka vrátila na 2,8 a 3,2. Pak přišel rok 2024 s 635 případy a hodnotou 5,8. Rok 2025 skok nevrátil: 646 případů a 5,9 na 100 000 obyvatel. Nejde tedy o jednorázový výkyv, ale o novou úroveň, která trvá druhý rok.

Vysvětlení, které by se dalo doložit, zatím nemáme. Evropská výroční zpráva za rok 2024 neuvádí pro Česko žádné ohnisko; naopak Česko výslovně řadí mezi devatenáct států, které v tom roce žádné ohnisko legionářské nemoci nezjistily. Nárůst tedy podle dostupných dat netvoří jedna velká epidemie z jedné chladicí věže, ale stovky jednotlivých případů. Skok může mít několik příčin najednou: víc testování pacientů se zápalem plic, změnu v hlášení, horké léto, stárnutí populace i skutečně vyšší expozici v budovách. Žádný z dostupných zdrojů mezi nimi nerozhoduje, a proto ani my netvrdíme, která převažuje.

Jedna věc se ale z dat vyčíst dá. ECDC zveřejňuje i věkově standardizovanou míru, která odstraňuje vliv toho, že některé státy mají starší obyvatelstvo. Pro Česko vychází v roce 2024 na 4,9 na 100 000 obyvatel, zatímco pro EU/EEA na 2,8. Nadprůměr tedy nevysvětluje jen to, že Česko stárne. A mezi lety 2023 a 2024 vyskočila i standardizovaná hodnota, ze 2,75 na 4,90. Protože standardizace vliv stárnutí odstraňuje, samotným stárnutím populace se tento skok vysvětlit nedá.

Mezinárodní srovnání: nad všemi sousedy

V roce 2024 nahlásilo 29 států EU a Evropského hospodářského prostoru celkem 15 362 případů legionářské nemoci, tedy 3,4 na 100 000 obyvatel. O rok dříve to bylo 3,2. ECDC upozorňuje, že jde o nejvyšší míru za poslední desetiletí a že rostoucí trend pokračuje od roku 2020. Vyšší hrubou míru než Česko měla v roce 2024 jen dvě země: Slovinsko s 9,6 a Itálie se 7,8. Česko je s hodnotou 5,8 třetí, těsně před Maltou (5,3); následují Dánsko a Lichtenštejnsko, obě s 5,0. Ve věkově standardizovaném srovnání je pořadí podobné: Slovinsko 8,1, Itálie 5,9, Česko a Malta shodně 4,9.

Mezi sousedy je Česko nejvýš, a to zřetelně. Rakousko mělo v roce 2024 hodnotu 3,9, Německo 2,7, Slovensko 2,0 a Polsko 1,2. Zajímavější než samotné pořadí je ale vývoj. Všichni sousedé za posledních pět let rostou, žádný ale neudělal takový skok jako Česko mezi lety 2023 a 2024.

Tabulka ukazuje ještě jeden rozdíl. Mezi českými hlášenými případy zemřelo v roce 2024 15,3 %, v Německu 4,9 % a v Rakousku 4,0 %. Průměr EU/EEA byl 9 %. Podobně vysoké podíly jako Česko vykazují Slovensko a Polsko. To samo o sobě neznamená, že by česká péče o pacienty s legionelózou byla horší. Vysoký podíl zemřelých často znamená, že se na legionelu testují hlavně nejtěžší případy, zatímco lehčí zápaly plic zůstávají bez určení původce a do statistiky nevstoupí. Pokud tomu tak je, skutečný počet onemocnění v Česku by byl ještě vyšší, než ukazuje indikátor.

Kdo onemocní a proč to roste

Legionelóza je nemoc starších a nemocných lidí. Podle SZÚ bylo v roce 2024 v Česku nejvíc nemocných ve věkové skupině 75 a více let: 331 případů a 60 úmrtí. Rizikoví jsou podle ústavu lidé s oslabenou imunitou, starší 50 let, s chronickým onemocněním plic nebo ledvin, s nádorovým onemocněním nebo cukrovkou a lidé léčení kortikoidy či imunosupresivy. Víc ohrožení jsou kuřáci a častěji onemocní muži. Evropská data ukazují totéž: 87 % případů se známým věkem připadlo na lidi ve věku 50 let a starší a nejvíc zasaženou skupinou byli muži nad 65 let s 13,0 případu na 100 000 obyvatel.

Proč nemoc v Evropě přibývá, nevědí ani v ECDC. Výroční zpráva píše, že „příčina pokračujícího nárůstu zůstává neznámá“, a jmenuje možné vlivy: změny v testování a surveillance, stárnutí populace, návrh a údržbu vodovodních systémů v budovách a změny klimatu a počasí, které ovlivňují růst legionel i to, jak často jsou lidé aerosolu vystaveni. Evropský trend popsal už dřívější rozbor týmu ECDC. Samuelsson a kolegové v roce 2023 v časopise Eurosurveillance zjistili, že v letech 2017 až 2019 bylo v EU/EEA o 33,9 % víc případů, než předpovídal vývoj z let 2012 až 2016, a že nárůst byl nejsilnější u lidí nad 60 let a u případů, které nebyly zavlečené ze zahraničí.

SZÚ k tomu přidává jeden konkrétně český postřeh: vyšší věk spolu „se snahou o snížení nákladů na vodu a energie“ představuje i vyšší riziko onemocnění. Logika je technická. Kdo kvůli úsporám sníží teplotu ohřívače, posune teplou vodu v potrubí do pásma, ve kterém se legionelám daří. Data HSPA Monitoru ale neumožňují říct, zda právě tohle stojí za českým skokem v roce 2024. Ukazují jen, že takové vysvětlení je věrohodné a že by stálo za to ho ověřit.

Co říká zákon: limity existují, posouzení rizik se teprve zavádí

Pravidla pro teplou vodu stanoví vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu (aktuální znění z 12. ledna 2026). Pro legionely v teplé vodě určuje limit 100 kolonií na 100 mililitrů. Jako závazná mezní hodnota platí ve zdravotnických zařízeních, v zařízeních sociálních služeb s pobytovými službami, v ubytovacích zařízeních a ve sprchách koupališť; v ostatních budovách je to hodnota doporučená. Na odděleních s imunokompromitovanými pacienty, například na transplantačních, hematoonkologických či dialyzačních odděleních a na jednotkách intenzivní péče, nesmí být v teplé vodě legionela žádná. Teplota teplé vody by podle vyhlášky po odtočení neměla klesnout pod 50 °C, optimálně by měla být nad 55 °C.

Novější vrstvu přinesla novela zákona o ochraně veřejného zdraví č. 167/2023 Sb. Zákon č. 258/2000 Sb. teď v § 3d určuje takzvané prioritní prostory z hlediska rizika legionel: zdravotnická zařízení s lůžkovou péčí, zařízení sociálních služeb s pobytovými službami a ubytovací zařízení s kapacitou nad 50 osob. Jejich provozovatelé musí zpracovat posouzení a řízení rizik vnitřního vodovodu, zapracovat ho do provozního řádu, předložit ho hygieně ke schválení a každých šest let ho přezkoumat. Termín je ale daleko: podle přechodného ustanovení stačí provozní řád s touto částí předložit nejpozději do 30. června 2028.

Bodovací tabulka ve vyhlášce přitom říká, kde je riziko nejvyšší. Nejlépe hodnotí budovu, kde má teplá voda ve všech místech spotřeby 55 ± 2 °C; nejhůř tu, kde teplota „nedosahuje 50 °C v celé budově“. Body přidává i voda, která stagnuje v zásobnících. To jsou přesně podmínky, které SZÚ i ECDC označují za příznivé pro legionely.

Co vývoj přináší: preventabilní zápal plic v budovách, které spravuje stát

Legionelóza není nemoc, proti které by existovalo očkování. Prevence je čistě technická: udržovat teplou vodu dost horkou a studenou dost studenou, nenechat vodu stát, čistit a dezinfikovat rozvody a koncová zařízení. SZÚ cituje doporučení Světové zdravotnické organizace udržovat teplou vodu v systému nad 50 °C, což odpovídá teplotě na výstupu ze zdroje nejméně 60 °C, studenou ideálně pod 20 °C, ošetřovat rozvody v nemocnicích a domovech pro seniory vhodným biocidem a jednou týdně proplachovat nepoužívané kohoutky. Zároveň upozorňuje, že úplně odstranit legionely z rozvodů prakticky nejde; reálné je snížit je na přijatelnou úroveň.

Z literatury vyplývá, že jedno opatření nestačí. Přehled italského týmu Borellové a kolegů z roku 2016, který shrnul patnáct let zkušeností s kontrolou legionel v nemocničních rozvodech, uzavírá, že samotná dezinfekce vody riziko obvykle nezvládne. Nemocnice podle autorů potřebují ucelený plán bezpečnosti vody, který zahrnuje údržbu, školení personálu a klinickou surveillance, aby se případy zachytily včas. Česká novela zákona jde přesně tímto směrem, jen s dlouhou lhůtou.

Pro hodnocení zdravotního systému je důležité, kde se lidé nakazí. Evropská zpráva uvádí, že většina případů je sporadických a pochází z běžného prostředí, nejen z nemocnic. Hlášené ohnisko spojené s nemocnicí ECDC v roce 2024 eviduje jen ve dvou z 32 evropských ohnisek. Pro Česko data o místě nákazy v Atlasu nejsou. Indikátor proto čteme vedle prevalence nemocničních infekcí, která je v Česku 6,7 % (ECDC, 2022–2023), na mediánu zemí EU/EHP, a ne jako přímé měřítko kvality nemocnic.

Co s tím

Pro domácnosti: po návratu z dovolené nebo po delší nepřítomnosti nechte vodu z kohoutků a sprchy chvíli odtéct. Nenastavujte ohřívač příliš nízko jen kvůli úspoře. Perlátory a sprchové hlavice pravidelně čistěte. Lidé s výrazně oslabenou imunitou by podle SZÚ měli dávat přednost koupeli před sprchou a vyhýbat se vířivkám.

Pro nemocnice, domovy pro seniory a hotely: povinnost posoudit rizika vnitřního vodovodu je v zákoně od novely z roku 2023 a 30. červen 2028 je jen nejzazší termín pro předložení provozního řádu. Vzhledem k tomu, kolik lidí nad 75 let s legionelózou v Česku umírá, nemá smysl čekat. Zařízení, které riziko posoudí a opatření zavede dřív, chrání právě tu skupinu, které se nemoc týká nejvíc.

Pro lékaře: u zápalu plic u starších a chronicky nemocných pacientů myslet na legionelu a vyšetřit ji. Evropská data ukazují, že většina případů se diagnostikuje rychlým testem moči na antigen, kultivace se dělá jen u menšiny. Právě kultivace je přitom podle ECDC cenná při vyšetřování shluků a ohnisek, protože pomáhá dohledat jejich zdroj.

Pro ministerstvo a hygienickou službu: zjistit, co stojí za skokem v roce 2024. Bez rozboru, zda vzrostlo testování, nebo počet nákaz, a v jakých typech budov se lidé nakazili, nelze říct, zda je problém v diagnostice, ve vodovodech, nebo v obojím. Rozpad hlášených případů podle krajů, místa nákazy a způsobu diagnostiky by byl prvním krokem.

Co tenhle ukazatel nedokáže

Hlášená incidence měří i to, jak pečlivě lékaři testují, ne jen kolik lidí onemocní. ECDC samo upozorňuje, že velmi nízké hodnoty v některých státech jsou spíš podhodnocením, a stejná opatrnost platí pro srovnání Česka s Polskem nebo Slovenskem. Míra je hrubá, nestandardizovaná na věk, proto v textu uvádíme i standardizovanou hodnotu. Hlavní hodnota indikátoru je za rok 2024, protože jen pro něj existuje evropský průměr; rok 2025 s hodnotou 5,9 zatím srovnat nemáme s čím. Nemoc je sezónní, v Evropě vznikne 57 % případů mezi červnem a říjnem, a jedno horké léto může roční číslo posunout. A konečně: indikátor neříká, kde se lidé nakazili, takže nerozliší problém v nemocnicích od problému v bytových domech.