„Mor. Na Sibiři. Rok 2026. Zní to jako špatně napsaný středověký thriller.“ Tak začíná příspěvek, který 14. listopadu zveřejnil na LinkedInu zástupce hlavního hygienika Matyáš Fošum. Navazuje na text Lukáše Marka v Seznam Zprávách z téhož dne a dochází k závěru, který se netýká moru, ale rychlosti: věda umí neznámý patogen určit za den, zdržení vzniká při předávání informací. Prošli jsme zdroje, na které příspěvek odkazuje, a doplnili to, co v něm není: jak se o události dozvěděla Světová zdravotnická organizace (WHO), za jak dlouho o ní psal český stát a co o cestě informace v Česku říká zpráva evropského střediska ECDC.
Zdroj: WHO, Disease Outbreak News 2026-DON620 (10. 10. 2026); Bochner et al., Lancet Global Health 2023; ECDC, Public Health Emergency Preparedness Assessment for the Czech Republic, 2026; MZ ČR, Týdenní monitoring zdravotních hrozeb, 40. týden 2026.
Co se v Irkutsku stalo a co se neví
Nejdřív oprava zkratky, která se rychle ujala. Mor na Sibiři nikdo nepotvrdil. Podle zprávy WHO z 10. října 2026 byla zaměstnankyně Irkutského protimorového výzkumného ústavu 29. září hospitalizována s těžkým zápalem plic a 2. října zemřela. Média psala o podezření na plicní mor po nákaze v laboratoři. Ruské úřady WHO sdělily, že mor ani jiné vysoce nebezpečné patogeny testy neprokázaly, že provedly přes 5 500 laboratorních vyšetření a že kontakty sledovaly sedm dní s denním testováním. Počet kontaktů zpráva WHO neuvádí, zpravodajství OSN psalo zhruba o dvou stech lidech. Sledování skončilo k 9. říjnu. Úmrtí je vedeno jako zápal plic neurčeného původu.
Tím ale zpráva WHO nekončí. Organizace píše, že nedostala informaci, co nemoc způsobilo, a že proto nemůže sama posoudit, zda sedm dní sledování stačilo k vyloučení všech možných příčin. Nákazu při práci v laboratoři podle ní „v této fázi nelze plně vyloučit“. Důkazy o dalším šíření WHO nenašla a omezení cestování nedoporučuje.
Pro téma rychlosti je důležitá cesta informace. WHO se o úmrtí dozvěděla 2. října z médií, ne od Ruska. O ověření žádala 3., 5., 6. a 7. října s odkazem na Mezinárodní zdravotnické předpisy. První odpověď přišla 6. října, další údaje po urgencích ze 7. a 8. října. Souhrnnou zprávu vydala WHO 10. října, osm dní po úmrtí, a i v ní uvádí, že důvěra v její hodnocení je omezená, protože chybí potvrzená diagnóza.
-
Hospitalizace
Zaměstnankyně protimorového ústavu v Irkutsku přijata s těžkým zápalem plic.
-
Úmrtí, WHO čte média
WHO se o případu dozvídá z médií. Irkutská pobočka Rospotrebnadzoru vydává prohlášení.
-
Čtyři žádosti o ověření
WHO se ptá 3., 5., 6. a 7. října. První odpověď Ruska přichází 6. října.
-
Český bulletin
Týdenní monitoring MZ za 40. týden popisuje případ a přidává přehled moru ve světě.
-
Zpráva WHO
Mor nepotvrzen, příčina úmrtí neurčena, laboratorní nákazu nelze plně vyloučit.
Zdroj: WHO, Disease Outbreak News 2026-DON620 (10. 10. 2026); MZ ČR, Týdenní monitoring zdravotních hrozeb, 40. týden 2026 (stránka zveřejněna 9. 10. 2026).
Seznam Zprávy k tomu citují dva odborníky. Virolog Edward Holmes říká, že technicky lze jakýkoli patogen určit do 24 hodin a že brzdou je politika a vztahy mezi státy. Nathan Paxton z organizace Nuclear Threat Initiative přirovnává vznik pandemického patogenu k hodu kostkou: při dostatečném počtu hodů nepříznivé číslo jednou padne. Oba výroky přebíráme z článku Seznam Zpráv, ne z vlastního rozhovoru.
Kolik je „včas“: cíl 7-1-7
Příspěvek připomíná jednoduché měřítko, které v roce 2021 navrhl v časopise Lancet tým Toma Friedena z organizace Resolve to Save Lives (Frieden et al., 2021). Říká se mu 7-1-7. Každé podezřelé ohnisko má být odhaleno do sedmi dnů od vzniku, nahlášeno orgánům veřejného zdraví do jednoho dne od odhalení a do sedmi dnů od nahlášení má být hotových sedm úvodních kroků reakce.
Jak cíl obstál v praxi, ukázala studie Bochner et al. (2023) v The Lancet Global Health (doi 10.1016/S2214-109X(23)00133-X). Úřady v Brazílii, Etiopii, Libérii, Nigérii a Ugandě zpětně rozebraly 41 skutečných událostí z let 2018–2022, od horečky Lassa přes spalničky a choleru po covid. Mediány vypadají dobře: šest dní do odhalení, nula dní do nahlášení, osm dní do dokončení úvodních kroků. Všechny tři lhůty najednou ale splnilo jen 11 událostí ze 41, tedy 27 %.
Zdroj: Bochner AF et al., Lancet Global Health 2023;11(6):e871–e879. Události vybraly země záměrně, nejde o náhodný vzorek.
Zajímavější než podíly je místo, kde se čas ztrácel. Překážky při odhalení ležely v 61 % případů (25 ze 41) přímo ve zdravotnickém zařízení nebo v komunitě. Nejčastěji šlo o to, že zdravotníka nenapadlo na danou nemoc pomyslet. Překážky při hlášení (14 ze 32) a při reakci (22 z 56) se naopak nejčastěji objevily na střední úrovni systému, tedy v okresech, krajích nebo státech federace. První krok reakce přitom úřady zvládly do jednoho dne u 80 % událostí. Rychlý začátek tedy nestačil. Zdržení vznikalo při dotahování všech sedmi kroků, hlavně kvůli chybějícím penězům na výjezd týmů a pozdnímu laboratornímu potvrzení. V Nigérii zkrátil pohotový fond na vyšetřování ohnisek medián doby do reakce ze šesti dnů na dva.
Jak je na tom Česko
Český systém v jednom ohledu obstál. Operační centrum pro mimořádné události ve veřejném zdraví na ministerstvu zdravotnictví vydává od září Týdenní monitoring zdravotních hrozeb. K 16. listopadu vyšlo osm čísel. Číslo za 40. týden, zveřejněné 9. října, má Irkutsk jako páté téma. Uvádí, že mor potvrzen nebyl, že WHO žádá doplňující informace a že událost nepředstavuje riziko pro obyvatele Česka. Přidává i přehled moru ve světě podle dat WHO: v letech 2019–2025 bylo hlášeno 3 860 suspektních případů a 423 úmrtí, potvrzené případy pocházely ze šesti zemí a 97,7 % z nich z Konžské demokratické republiky a Madagaskaru. Bulletin vychází z prohlášení WHO ze 7. října a ze sdělení ECDC z 6. října. Jeho adresáti tak měli věcný souhrn den předtím, než WHO vydala svou souhrnnou zprávu.
Podle Fošumova příspěvku ministerstvo bulletin rozesílá krajským hygienickým stanicím, oběma komorám Parlamentu, Kanceláři prezidenta republiky, ministerstvům vnitra a zahraničních věcí, České lékařské komoře a bezpečnostním složkám včetně Vojenského zpravodajství, Bezpečnostní informační služby a Národního bezpečnostního úřadu. Seznam adresátů ministerstvo na webu neuvádí, známe ho jen z příspěvku. První číslo bulletinu jsme rozebrali v článku Stát začal týdně počítat hrozby.
Bulletin ovšem zpracovává informace, které už někdo zjistil a zveřejnil. Cíl 7-1-7 měří něco jiného: jak dlouho trvá, než se vlastní domácí ohnisko dostane od lékaře na hygienu a z kraje do centra. K tomu máme zprávu ECDC z prvního hodnocení připravenosti Česka, na kterou příspěvek odkazuje. Podrobně jsme ji rozebrali v článku Pandemický plán z roku 2011. Zpráva žádné lhůty neměří a cíl 7-1-7 nezmiňuje. Popisuje ale přesně ta místa, kde pilotní studie našla nejvíc zdržení.
| Krok | Lhůta | Co v Česku funguje | Kde se informace může zdržet |
|---|---|---|---|
| Odhalit | do 7 dnů od vzniku | Zákonná povinnost hlášení, 24 národních referenčních laboratoří ve Státním zdravotním ústavu, zaváděný systém ISIN (s. 10–12) | Shluk, který vznikne až součtem případů z více krajů, může uniknout (s. 12) |
| Nahlásit | do 1 dne od odhalení | Kontaktní místo pro WHO dostupné nepřetržitě; komunikace kolem mezinárodních událostí podle ECDC funguje dobře (s. 16) | 14 krajských hygien má vlastní postupy; chybí společný nástroj na hlášení a ověřování událostí, část informací jde telefonem (s. 12) |
| Rozběhnout reakci | do 7 dnů od nahlášení | Krizový zákon, tradice cvičení, nové operační centrum na ministerstvu (s. 7–8 a 16) | Nepřetržitá služba epidemiologů s omezeným počtem lidí; chybí mechanismus, jak v krizi přesunout personál z jiných oborů (s. 8 a 12) |
Zdroj: ECDC, Public Health Emergency Preparedness Assessment for the Czech Republic, 2026 (čísla stran podle tištěného číslování). Přiřazení nálezů ke krokům cíle 7-1-7 je práce redakce; zpráva ECDC s tímto cílem nepracuje.
Střední úroveň, na které se v pilotní studii nejčastěji zdrželo hlášení i reakce, tvoří v Česku krajské hygienické stanice. ECDC o nich píše, že jsou autonomní a ohniska ve svém kraji vyšetřují samy. Ministerstvo koordinuje až tehdy, když se nákaza týká více krajů nebo zahraničí. Za covidu se k řízení událostí používal zakoupený software, který už k dispozici není (s. 12). Hodnocení rizik se dělá případ od případu a místně, bez národní metodiky, což podle zprávy může brzdit včasné varování ostatních, hlavně na začátku události (s. 7). ECDC proto doporučuje stanovit kritéria, kdy a komu se informace o probíhající hrozbě předává (s. 8), a zavést celostátní nástroj pro sledování událostí (s. 12).
Druhá věc, kterou příspěvek zmiňuje jen jednou větou, jsou lidé. Nedostatek personálu a peněz označuje ECDC za kritické omezení ve všech hodnocených oblastech, na národní i krajské úrovni (s. 6). Pilotní studie popisuje totéž z druhé strany: nejčastější překážkou reakce byly chybějící zdroje na její rychlé zahájení a mezi věcmi, které ji urychlily, byla pomoc pohotově uvolněná z centra.
Co ministerstvo slibuje
Fošum v příspěvku uvádí čtyři věci, na kterých se podle něj pracuje: zastřešující plán připravenosti postavený na nové analýze hrozeb, nový pandemický plán pro všechny respirační patogeny místo jen chřipky, novela zákona o ochraně veřejného zdraví, která má ukotvit plánování připravenosti a národní platformu One Health, a jednotné řízení se společnými postupy pro celou hygienickou službu. První bod potvrzuje i zpráva ECDC: obecný plán prevence, připravenosti a reakce se připravuje a celostátní analýza rizik z roku 2016 se reviduje. Ostatní tři body jsou sdělení představitele ministerstva. Návrh novely ani nový pandemický plán jsme ve veřejných dokumentech neviděli a termíny příspěvek neuvádí. Jednotné řízení hygien je součástí chystané reformy hygienické služby.
Co s tím
Pro ministerstvo: cíl 7-1-7 je levný způsob, jak slib „pracujeme na tom“ převést na číslo. Stačí u každého většího ohniska zaznamenat tři data: kdy vzniklo, kdy ho někdo odhalil a nahlásil a kdy byla hotová úvodní opatření. Autoři studie doporučují sbírat je průběžně v systému pro řízení událostí. Ten Česku podle ECDC chybí, takže by se obě doporučení dala splnit najednou. Zveřejněné měření rychlosti hlášení a reakce jsme pro Česko nenašli.
Pro čtenáře: titulek „mor na Sibiři“ je nepřesný. Potvrzený není mor ani žádná jiná příčina. Za sledování stojí spíš to, že se o úmrtí v laboratoři s nebezpečnými patogeny dozvěděla WHO z novin a příčinu nezná ani podle své zprávy z 10. října. Český bulletin je veřejný a vychází každý týden, kdokoli si v něm může ověřit, co stát o podobné události ví.
Pro HSPA Monitor: v našem datovém kontraktu žádný ukazatel rychlosti systému není. Odolnost sledujeme až podle následků, například nadúmrtností. Pokud ministerstvo začne lhůty 7-1-7 zveřejňovat, půjde o první procesní ukazatel připravenosti, který by šel sledovat rok po roce. Do té doby budeme porovnávat sliby z příspěvku s akčním plánem, který má Česko předložit jako odpověď na zprávu ECDC.