Kolik lidí v Česku během pandemie zemřelo navíc, víme už dlouho: rok 2021 patřil k nejhorším v Evropě a portál ho popsal v článku o nadúmrtnosti jako ukazateli odolnosti systému. Méně jasné bylo, na co lidé umírali. Pokud by kromě covidu přibylo i infarktů, mrtvic a pozdě zachycených nádorů, znamenalo by to, že přetížené zdravotnictví přestalo stíhat běžnou péči. Nová česká studie tvrdí, že se to nestalo. Je to dobrá zpráva, ale opírá se o metodu, se kterou jiná práce nad stejnými českými daty nesouhlasí. Obě čísla proto patří vedle sebe.
Zdroj: Piler P, Jarkovský J, Thon V, BMC Public Health 2026, abstrakt, Tabulka 1 a diskuse. Nadúmrtnost = relativní riziko úmrtí proti průměrné hrubé úmrtnosti let 2015–2019.
Co studie zjistila
Pavel Piler, Jiří Jarkovský a Vojtěch Thon (RECETOX a Institut biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity, Jarkovský působí také v ÚZIS) použili týdenní data Národní databáze zemřelých za roky 2015 až 2022. Pro každé pandemické období porovnali hrubou úmrtnost s průměrem let 2015–2019. Ten průměr činil 1 047 úmrtí na 100 000 obyvatel; v roce 2020 zemřelo 1 208, v roce 2021 1 330 a v roce 2022 1 110 lidí na 100 000. Odtud plynou relativní rizika 1,15, 1,27 a 1,06, tedy nadúmrtnost 15, 27 a 6 %.
Klíčový krok je druhý: autoři z dat vyňali všechna úmrtí kódovaná jako covid-19. Nadúmrtnost pak klesla na 6 % v roce 2020, 4 % v roce 2021 a 1 % v roce 2022. Covid tedy vysvětluje velkou většinu nárůstu. Podle závěru studie zhruba čtvrtina celkové nadúmrtnosti připadla na jiné příčiny. Pro srovnání autoři uvádějí Spojené království, které podle podobné metodiky mělo nadúmrtnost 19, 9 a 6 %, ale po odečtení covidu žádnou.
| Rok | Úmrtnost, všechny příčiny | Relativní riziko | Úmrtnost bez covidu | Relativní riziko bez covidu | Úmrtnost na covid |
|---|---|---|---|---|---|
| Průměr 2015–2019 | 1 047 | 1,00 | 1 047 | 1,00 | — |
| 2020 | 1 208 | 1,15 | 1 110 | 1,06 | 98 |
| 2021 | 1 330 | 1,27 | 1 088 | 1,04 | 242 |
| 2022 | 1 110 | 1,06 | 1 055 | 1,01 | 56 |
Zdroj: Piler P, Jarkovský J, Thon V, BMC Public Health 2026, Tabulka 1 (úmrtnost a relativní rizika) a Tabulka 2 (úmrtnost na covid-19); hrubé míry, jmenovatel podle odhadu počtu obyvatel ČSÚ.
Kdo umíral navíc a kde
Pandemie dopadla tvrději na muže. V roce 2021 byla jejich nadúmrtnost ze všech příčin 31 % proti 23 % u žen a riziko úmrtí na covid bylo u mužů 1,40krát vyšší (283 proti 202 úmrtím na 100 000). U dětí a dospívajících žádná nadúmrtnost nebyla. Varovný je ale věk 25–49 let: i po vynětí covidových úmrtí v něm zemřelo o 3 % víc lidí v roce 2020, o 8 % víc v roce 2021 a o 3 % víc v roce 2022. U lidí nad 50 let se úmrtnost bez covidu naopak vrátila zhruba na předpandemickou úroveň. Ve věku 75–84 let zůstala nadúmrtnost vysoká po celou pandemii: 24, 39 a 19 %.
Druhý nápadný údaj se týká místa úmrtí. Doma zemřelo o 26 % lidí víc v roce 2020, o 36 % víc v roce 2021 a o 24 % víc v roce 2022. V nemocnicích nárůst v roce 2022 prakticky zmizel (+1 %). Autoři důvod neznají a nabízejí hypotézu, že se lidé báli nemocnic jako místa nákazy. Pro hodnocení systému je to zjištění podstatnější, než se zdá: úmrtí doma mají jinou cestu k diagnóze příčiny smrti než úmrtí na nemocničním lůžku, k tomu se vrátíme níže.
Hlavní skupiny nemocí: proč autoři mluví o zvládnuté péči
Pro hodnocení výkonnosti zdravotního systému je nejzajímavější rozklad podle příčin. Autoři nenašli výraznou nadúmrtnost ve třech skupinách, které tvoří jádro české úmrtnosti. U nemocí oběhové soustavy byla úmrtnost o 4 % vyšší jen v prvním pandemickém roce a v letech 2021 a 2022 klesla pod předpandemickou úroveň. U zhoubných nádorů rozdíl proti předpandemickému období nebyl. U nemocí dýchací soustavy bez covidu zřetelný nárůst také nebyl; úmrtnost na chronickou obstrukční plicní nemoc klesla, na zápal plic stoupla.
Ischemická choroba srdeční klesla z 218 úmrtí na 100 000 obyvatel v roce 2020 na 208 v roce 2021 a 183 v roce 2022. Cévní mozkové nemoci klesly z průměrných 80 na 100 000 v letech 2015–2019 na 71, 68 a 64. Autoři pokles mrtvic spojují s rozvojem trombolýzy a mechanické trombektomie a uvádějí, že Česko od roku 2016 vede Evropu v počtu trombektomií na tisíc ischemických mrtvic. Z toho vyvozují hlavní politický závěr studie: absence nadúmrtnosti u hlavních chronických nemocí naznačuje, že zdravotní systém tyto nemoci zvládl, tedy dokázal souběžně léčit covid i poskytovat běžnou péči.
V jazyce rámce HSPA by to byl doklad odolnosti: šok, který systém absorboval bez trvalé ztráty ve výsledcích péče. Tak silné tvrzení si ale zaslouží kontrolu jinou metodou.
Mezinárodní srovnání: jiná metoda, jiný výsledek
Kontrolní rešerše našla práci, která počítala nadúmrtnost podle příčin pro šestnáct zemí včetně Česka (Pizzato et al., International Journal of Epidemiology 2024). Nepoužívá prostý průměr let před pandemií, ale model, který počítá s dlouhodobým trendem a referenčním obdobím od roku 2011. Pro Česko vychází kardiovaskulární nadúmrtnost 11,7 % (95% interval 10,7–12,6) v roce 2020 a 7,0 % (5,8–8,1) v roce 2021. Celková nadúmrtnost je přitom téměř stejná jako u Pilera a kolegů: 15,8 a 25,7 %. U nádorů se obě práce shodují. Pizzato a kolegové pro Česko odhadli +1,6 % v roce 2020 a −1,6 % v roce 2021 a v žádné ze šestnácti zemí nenašli nadúmrtnost na nádory nad 5 %.
Zdroje: Piler P et al., BMC Public Health 2026 (výsledky, obr. 2); Pizzato M et al., Int J Epidemiol 2024, Tabulka 1, řádek CZE. Metody nejsou totožné: první práce srovnává s prostým průměrem let 2015–2019, druhá s modelem, který zohledňuje dlouhodobý trend.
Proč se výsledky rozcházejí? Úmrtnost na nemoci srdce a cév v Česku dlouhodobě klesá. Kdo za očekávanou hodnotu vezme prostý průměr předchozích pěti let, odhadne „normální“ rok 2020 výš, než by odpovídalo pokračujícímu poklesu, a nadúmrtnost mu vyjde menší. Piler a kolegové tento limit sami uvádějí: jejich model nezahrnuje časové trendy ani sezónnost. Ukazuje to i portálový indikátor standardizované kardiovaskulární úmrtnosti z Eurostatu: z 529,55 na 100 000 v roce 2019 stoupl na 557,77 v roce 2020, tedy asi o 5,3 % (výpočet redakce, srovnání jen s jedním předchozím rokem). Pak klesl, v roce 2023 je na 463,75, ale pořád vysoko nad průměrem EU (312,95).
Česko v tom není samo. V severských zemích našla studie za roky 2020–2022 (Nilsson et al., European Journal of Epidemiology 2024) dohromady 11 610 nadúmrtí na kardiovaskulární nemoci. Závěr o zvládnuté péči tedy není vyvrácený, ale jeho kardiovaskulární část platí jen při jedné ze dvou rozumných metod.
Srdeční selhání, diabetes, Parkinson: nárůst, který potřebuje vysvětlení
Druhá polovina studie je méně uklidňující. U několika konkrétních diagnóz byla úmrtnost ve všech třech pandemických letech o víc než pětinu vyšší. Na srdeční selhání zemřelo o 36 % víc lidí v roce 2020, o 35 % víc v roce 2021 a o 46 % víc v roce 2022. U diabetu byla nadúmrtnost až 30 %. U Parkinsonovy nemoci 38, 49 a 46 %.
Autoři si všímají, že všechny tři nemoci bývají spojovány s poruchou funkce mitochondrií, a domnívají se, že nárůst může souviset s účinky viru SARS-CoV-2 mimo dýchací ústrojí. Tuto možnost výslovně formulují jako otázku, která „zaslouží další zkoumání“. Mitochondrie ve studii neměřili a nevědí ani, zda zemřelí byli nakažení. Jde tedy o hypotézu autorů, ne o zjištění.
Existuje i jiné, prozaičtější vysvětlení, které autoři zmiňují mezi limity: určit příčinu smrti bylo během pandemie pro lékaře ještě těžší než dřív. Nebylo možné testovat každého, lékaři byli přetížení a mezi nákazou a smrtí často uplynulo hodně času. Pizzato a kolegové upozorňují, že srdeční selhání patří ve statistice příčin smrti mezi „špatně definované“ diagnózy, které se mezi zeměmi a lékaři vykazují velmi různě. Práce z USA, která místo jedné základní příčiny sledovala všechny diagnózy uvedené na listu o úmrtí, a tím odstínila změny v kódování, našla v roce 2020 nárůst o 37 % u diabetu a o 19 % u Alzheimerovy nemoci (Hansen et al., eLife 2024). Jiná americká analýza ukázala, že u úmrtí doma připadala na covid méně než šestina nadúmrtnosti, a autoři z toho usuzují, že covid byl u úmrtí doma podhlášen (Li et al., European Journal of Epidemiology 2025).
Pro Česko z toho plyne otevřená otázka, nikoli odpověď. Úmrtí doma přibylo o víc než třetinu a právě tam se covid bez testu diagnostikuje nejhůř. Jak velká část nárůstu u srdečního selhání, diabetu a Parkinsonovy nemoci je skutečná nemoc, jak velká jde na vrub nerozpoznanému covidu a jak velká na odložené kontroly, z publikovaných českých dat rozhodnout nelze. Studie, která by to rozlišila, zatím nevyšla.
Co vývoj přináší a co sledovat
Data HSPA Monitoru dávají studii kontext v čase. Nadúmrtnost podle Eurostatu, která počítá s jinou referencí (průměr stejných měsíců 2016–2019), činila 26,3 % v roce 2021 a 9,7 % v roce 2022. Pro rok 2022 je to víc než 6 % ve studii, což dobře ukazuje, jak silně výsledek závisí na volbě srovnávacího období. Za rok 2025 indikátor ukazuje předběžných 3,5 % při průměru EU 3,6 %. Naděje dožití spadla v roce 2021 na 77,2 roku a v roce 2024 je na 80,1 (EU 81,5).
Standardizovaná úmrtnost na diabetes stoupla z 45,56 na 100 000 v roce 2019 na 52,46 v roce 2020, asi o 15,1 % (výpočet redakce). V roce 2023 je na 49,37, víc než dvojnásobek průměru EU (23,53). Ani nový pokles tedy neznamená návrat do evropského normálu. U diabetu se obě citované studie navíc rozcházejí opačně než u srdce: Pizzato a kolegové odhadli pro Česko jen 4,9 % v roce 2020 a statisticky neprůkazných 1,2 % v roce 2021. Jejich referenční období ale zahrnuje skok v české řadě z roku 2013, který časově odpovídá změně listu o úmrtí. Kde leží skutečnost, z publikovaných dat rozhodnout nelze.
Co s tím
Za prvé, číst verdikt o odolnosti jako podmíněný. Studie Pilera a kolegů je cenná tím, že rozkládá celé české pandemické období podle příčin, pohlaví, věku a místa úmrtí. Její hlavní závěr, že systém zvládl chronickou péči, platí pro nádory přesvědčivě. U nemocí srdce a cév jen při metodě prostého průměru; model s trendem nachází nadúmrtnost 7 až 12 %. Do hodnocení systému proto patří obě čísla.
Za druhé, analyzovat všechny diagnózy na listu o úmrtí. List o prohlídce zemřelého má od roku 2013 v části o příčinách smrti čtyři řádky. Analýza přes všechny uvedené příčiny smrti, ne jen přes jednu základní, by oddělila skutečný nárůst srdečního selhání a diabetu od přesunů v kódování. Mezinárodní literatura ukazuje, že to jde a že se tím obraz mění.
Za třetí, sledovat úmrtí doma jako samostatný signál. Nárůst o 36 % v roce 2021 a stále o 24 % v roce 2022, kdy se nemocnice vrátily k normálu, je jedno z nejméně vysvětlených zjištění studie. Může jít o změnu preferencí, strach z nemocnic, nedostupnost péče i o nerozpoznaný covid. Rozlišit to lze jen propojením dat o úmrtích s daty o kontaktu se zdravotní péčí v posledních týdnech života.
Za čtvrté, brát hypotézy jako hypotézy. Mitochondriální vysvětlení nárůstu u srdečního selhání, diabetu a Parkinsonovy nemoci je otázka pro další výzkum, ne závěr. Totéž platí pro opačné vysvětlení chybným kódováním. Obě by šla otestovat na existujících českých datech. Ze studie pro příští krizi plyne hlavně jedna věc: příčiny smrti by měly být k dispozici dostatečně rychle a podrobně na to, aby se dalo rozpoznat, kdy systém přestává stíhat.